Dominikani a ministranti

popisuje dvě osoby tohoto jména:

Žebrák Lazar vystupuje jako jedna ze dvou hlavních postav Ježíšova podobenství zaznamenaného Lk 16,19–31: I když na zemi je Lazar nejchudší z chudých, může po smrti být posazen ke stolu nebeské hostiny, zatímco pyšný boháč trpí žízní: Bůh nesoudí podle měřítek pozemské úspěšnosti, naznačuje příběh.

Vzkříšení Lazara od Juana de Flandes, kolem r. 1500.

Lazar z Betánie, bratr Marie a Marty, zvaný též svatý Lazar, byl podle Jan 11,41–44 Ježíšův přítel. Onemocněl a zemřel; když se čtyři dny po smrti k jeho hrobu dostavil Ježíš, zázračně ho vzkřísil z mrtvých. V kompozici Janova evnagelia představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a popravou a má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ (11,25n - citováno dle Českého ekumenického překladu bible)

Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením (byly po něm často pojmenovávány špitály). Ve výtvarném umění bývá zobrazována scéna jeho vzkříšení, kdy Lazar ovázaný rubášem vychází z hrobové jeskyně. Svátek se slaví 17. prosince.