sv.Vít
Svatý Vít patří u nás ke světcům nejznámějším. Nemám však příliš na mysli znalosti o jeho původu, životě a mučednické smrti. Jméno svatého Víta znají jak věřící, tak i drtivá většina nevěřících Čechů a Moravanů především díky katedrále na Pražském hradě, která je mu zasvěcena a byla postavena k uchování relikvie Vítovy paže.
A právě pro jméno svého zasvěcení je známa i v zahraničí, což mám doloženo, protože i když si na jména nepamatuji, vzpomínám si velice dobře na jedno starší rozhlasové vyprávění tehdy známé kulturní osobnosti o první návštěvě jiné kulturní osobnosti ze zahraničí v Praze. Host na otázku: „Co ví o Praze?“odpověděl, „Prý je tu veliký kostel a veliké náměstí."
Při srovnání se svatým Erasmem zjistíme, že je sv. Vít je osobnost zcela odlišná, ač i on náleží ke 14 sv. pomocníkům (od 14. století), a zemřel na začátku 4. století. Na rozdíl od biskupa Erasma se Vít z rukou trýznitelů nedostal a zemřel mučednickou smrtí a to již ve svých sedmi letech, tedy jako dítě mučedník. Jeho svátek slavíme 15. června.
Narodil se kolem roku 297 na Sicílii a byl vychovatelem a kojnou Krescensií veden ke křesťanské víře. Jeho otec Ilarius od Víta žádal odpřísáhnutí zapření víry v Boha. Sám pohan chtěl syna přimět k uctívání helénských božstev přemlouváním i bitím. Nakonec ho prý otec zavřel do místnosti, dokud jej víra v Ježíšovo učení neopustí. Náhle ucítil příjemnou vůni, která vycházela z Vítova pokoje. Odemkl dveře a spatřil sedm andělů stát okolo jeho syna. Polekal se a vykřikl: Bohové přišli do mého domu! Záhy nato oslepl. Slíbil nejvyššímu bohu Jovišovi býka se zlatými rohy, pokud ho uzdraví. Ale zázrak se nekonal. Požádal tedy syna, aby mu pomohl. Vít se vroucně modlil k Bohu a otci se vrátil zrak. Přesto prý syna jako tajného křesťana udal. Vít uprchl s oběma dospělými do Lucany v Dolní Itálii. Když byli odhaleni jako křesťané, byli zatčeni a v Římě předvedeni před císaře Diokleciána, toho známe z vyprávění o sv. Jiří i sv. Erasmovi. Tam podle legendy vyléčil Vít císařova syna z padoucnice, ale přesto byl i se svými dospělými průvodci vhozen do vroucího oleje. To jim však neuškodilo a neusmrtil je ani lev, kterému byli předhozeni k sežrání, nýbrž si lehl k nim a lízal jim nohy. Nakonec byli nataženi na skřipec a popraveni mečem. To se odehrálo roku 304. Jiné podání praví, že sv. Vít a jeho průvodci byli popraveni na Sicílii. A ještě jiné pak, že skonal teprve když ho zavěsili na strom a probodli trojzubcem.
Skutečnost, že Vít zemřel již jako dítě způsobila, že jeho kult sílil mnohem silněji než u jiných mučeníků a proto patří mezi nejuctívanější svaté, asi 150 míst tvrdí, že mají Vítovy ostatky a jsou na to patřičně hrdá, mnohonásobně více je však kostelů v mnoha zemích nesoucích jeho jméno.
Je patronem :
Pod jeho rozsáhlý patronát spadají územní celky i řada různých profesí, je vzýván k ochraně před nemocemi i před živly. Sv. Vít je patron Dolnosaska, Saska, Pomořan, Rujany a Sicílie i Itálie; Čech a Prahy; Mönchengladbachu, Ellwagenu, Korveye, Höxteru a Křesmu. Je ochráncem saských císařů, mládeže, hostinských, lékárníků, vinařů, herců, komediantů, sládků, horníků, kovářů a kotlářů, ale také němých a hluchých. Je vzýván k ochraně cudnosti, domácích zvířat, psů a drůbeže, proti padoucnici, epilepsii, posedlosti, hysterii a křečím, proti ušním a očním chorobám, proti pomočování do postele, proti nemoci zvané tanec sv. Víta (chorea); proti napadení zvířaty, proti kousnutí psem, proti uštknutí hadem; proti blesku, nečasu a nebezpečí ohně; proti neplodnosti; pro dobrou setbu a dobrou sklizeň. Rozhodně zajímavou je skutečnost, že sv. Víta lze vzývat k ochraně proti zaspání.
Atributy:
Vítova postava má bohatou ikonografii. Většinou je znázorněn jako chlapec ve vznešeném šatě, někdy s kloboukem. Jako známku svého patronátu nad saským císařským domem nese Vít někdy znaky panovníka. Většinou ale nese znaky svého mučednictví, případně je zobrazován se svou kojnou a učitelem. Mívá u sebe knihu, kohouta jako symbol bdělosti, lva, chléb, kotel (s vroucím olejem), orla, zajíce, případně model kostela. Svatý Vít má svou sochu rovněž v našem kostele sv. Martina (v Nejdku). Stojí na oltáři sv. Jana Nepomuckého ve dvojici se svatou Ludmilou, je znázorněn jako mladý muž s knihou, kohoutem a palmou mučednictví.
Podle 1.
sv.Vít