Dominikani a ministranti

Svatý Achatius 16.1., 30.3. nebo 7.5.

sv.Archác stejně jako sv.Cyriak patří k 14 svatých pomocníků!!  

sv.Archác

Je patronem :
        proti strachu ze smrti, u těžkých chorob a při zoufalství v bezvýchodných situacích.

 U žádného ze 14 svatých pomocníků nejsou informace tak nesourodé a nejednoznačné jako o našem dnešním svatém pomocníkovi. Neznal jsem ani přesné datum jeho svátku, moje první informace jej řadili mezi svaté měsíců ledna, března případně května.

        Rovněž s jeho jménem jsem si nebyl zcela jistý, protože je uváděno v nejrůznějších provedeních, pokud vůbec uváděno je. Snad nejpoužívanější je pojmenování svatý Achátius, ale vedle něho jsou uváděny i další možnosti, Agát, Achat, Achaz, Achác, Akakios, Akácius, Acacius a Achácius. Přiznávám se, že jsem z toho vůbec nebyl moudrý a pro tento článek jsem se rozhodl přidržet se pojmenováni nejhojnějšího, tedy jména Achátius. Ovšem s myšlenkou, že mi snad svatý promine, pokud to nebude naprosto přesné.

        Další nesrovnalostí, kterou jsem našel v pramenech, je období ve kterém žil. Zde se jednalo naštěstí již jen o dvě možnosti, v prvním případě je jeho narození datováno ve století prvním a smrt ve druhém, ve druhém případě je jeho smrt datována osmým květnem roku 303 s dovětkem, že mu bylo 25 roků, což by znamenalo rok narození 278 nebo 277, podle toho v kterém měsíci se narodil. V obou případech byl svatý římským vojákem a o obou hovořil zdroj jako o jednom ze 14 sv. pomocníků. Mohl jsem proto jen odhadovat, který z nich je ten pravý. Pak jsem se, díky Bohu, rozhodl použít i text získaný z německých internetových stránek (Ökumenisches Heiligenlexikon Heilige - Namen - Patrone), ovšem pouze s pomocí znalce cizího jazyka. Přestože s německým textem měla Dáša jisté potíže a já se ještě musel dívat doma do slovníku, nejvíce mi pomohlo, když z článku vyplynula informace, že ti svatí jsou dva, jeden se jmenuje Achatius a druhý snad Akakios nebo Agathius (svátek má 8. května) a že si je lidé odnepaměti pletou. Doufám, že jsem neudělal stejnou chybu, když jsem se rozhodoval, o kterém vám v listech napíši. Přesto je třeba dodat, že mít historickou jistotou je vzhledem k legendárním pramenům těžké až nemožné.

        Sv. Achátius (česky snad Agát) se narodil v Kapadokii (dnes Turecko) v prvním století a byl váženým důstojníkem v římském vojsku. Legenda hovoří, že velel velkému množství vojáků v bitvě na hoře Araratu a její průběh nebyl příznivý do té chvíle, než se z nebe zjevil anděl a přislíbil jim vítězství, pokud se obrátí na křesťanskou víru. Ačkoli římští legionáři obdrželi rozkaz, že ten, kdo odpadne od státem stanovené víry bude bičován trním a potom ukřižován, nechalo se velmi mnoho vojáků pokřtít a přijalo stanovené mučednictví. Nakonec zůstalo na místě pro svou víru deset tisíc zavražděných.

        Jiná legenda říká, že potom, co císař Hadrián nařídil kruté pronásledování křesťanů, vypověděl Achatius panovníkovi službu a přiznal se ke svému "císaři", Ježíši Kristu. Trest postihl všechny vojáky jeho legie, což připomíná příběh sv. Mořice a osud Thébské legie.

        Masová poprava se uskutečnila na hoře Araratu formou ukřižování. Achátius byl údajně před ukřižováním rozdrásán trnovými větvemi a kamenován. Před začátkem popravy požádal Boha, aby každému, kdo uctí jejich památku, dopřál duševní a tělesné zdraví. Tak se stal Achátius jedním ze 14 elitních pomocníků v nouzi.

        Do římského martyrologia, do seznamu mučedníku, se dostal za Řehoře XIII. (1572-1585), a o jeho ostatky se zajímalo mnoho měst. Chlubí se jimi Řím, Bologna, Kolín, Bern, Avignon a podle Oxfordského slovníku také Praha. Jeho svátek byl sice stanoven na 22. června, avšak v kalendářní reformě v roce 1969 byl Achátius jako legendární postava z římského seznamu mučedníků vyškrtnut. To ovšem neznamená, že si u něho nemůžeme vyprošovat přímluvu ve chvílích nejtěžších.

        (Thébskou legii tvořili vojáci, kteří pocházeli z Théb v Horním Egyptě a podstoupili mučednickou smrt u Agauna ve Wallisu, místa, které je dnes známo jako Sv. Mořic (Švýcarsko). Podle věrohodného podání byli všichni tito vojáci i se svým velitelem Mořicem nuceni pronásledovat křesťany. Stalo se tak v roce 302, kdy římský císař Diokletianus a jeho spoluvládce Maximianus tvrdě zaútočili na všechny přívržence Kristova náboženství. Vojáci se však zdráhali krutého rozkazu uposlechnout. Tu dal Maximianus pro výstrahu zavraždit každého desátého muže legie. Avšak postoj těch, kteří přežili, se nezměnil. Situace se tedy opakovala stále znovu a znovu.

Pokaždé zemřel každý desátý, až

nezbyl nikdo. Tak vešla do dějin

krvavá lázeň v Agaunu.)