Dominikani a ministranti

Další zprávy o svatém Filipovi nám podává Janovo Evangelium.

Když Ježíš začal veřejně působit, rozhodl se vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" (srov. J 1,43) Filip ihned poslechl, vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip se nepoddává Natanaelově skeptické odpovědi a s rozhodnutím namítá: "Pojď a podívej se!" (srov. J 1,45-46)

Ježíš se na Filipa obrací i u příležitosti rozmnožení chlebů s cílenou a stejně překvapivou prosbou: kde by bylo možné nakoupit chléb k nasycení všech lidí, kteří jej následovali. Filip tehdy odpověděl s velkým realismem: "Ani za dvěstě denárů chleba nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." (srov. J 6,5-7) Zde je zajímavé, že se Ježíš obrací právě na Filipa, když chtěl poprvé ukázat na řešení problému. Patrně je to znamení toho, že Filip patřil do užší skupinky těch, kteří byli s ním.

Před událostmi Utrpení někteří Řekové, kteří byli o Velikonocích v Jeruzalémě, přišli k Filipovi... a prosili ho: "Pane, rádi bychom uviděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. (srov. J 12,20-22) Zde je opět vidět znak jeho výjimečného postavení v rámci apoštolského sboru. Zejména v tomto případě je u Ježíše prostředníkem žádosti cizinců. Pravděpodobně mluvil řecky a mohl posloužit jako tlumočník a třebaže se spojuje také s Ondřejem, je to právě on, na koho se cizinci obracejí.

A je tady ještě jeden okamžik, kdy vstupuje na scénu Filip. Během Poslední večeře, když Ježíš prohlásí, že znát Jeho, znamená také znát Otce (srov. J 14,7), jej Filip takřka naivně požádá: "Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí." (J 14,8) Ježíš mu odpoví dobrotivou výčitkou: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mmne, viděl Otce. Jak můžeš říci <<Ukaž nám Otce>>? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?... Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně." (J 14,9-11) Evangelista nám něříká, zda Filip plně pochopil Ježíšovu větu. Jisté je však, že mu zcela věnoval svůj vlastní život.

Podle některých pozdějších zpráv (Skutky Filipovy), evangelizoval Filip nejprve Řecko a potom Frýgii v Malé Asii, kde prý obrátil a pokřtil mnoho pohanů, a kde v Hieropolis také podstoupil mučednickou smrt různě popisovaným trestem ukřižování nebo ukamenování. O jeho smrti nejsou bezpečné údaje.

Podle legendy šel svatý Filip nejdříve kázat evangelium do Skythie, kde strávil dvacet let. Poté ho pohané nutili, aby obětoval jejich bohu Martovi. Veleknězův syn už začal připravovat oheň pro oběť, když se vynořil pod modly velký drak a zabil ho. Drak zabil i dva pohanské kněze, jejichž sluhové drželi Filipa v železech. Všichni lidé, na něž drak dýchl, onemocněli. Tu svatý Filip řekl: „Poslechněte mě: rozbijte tuto modlu a postavte na jejím místě kříž Ježíše Krista a potom, co ho budete všichni uctívat, vaši mrtví povstanou a nemocní se uzdraví. Ale musíte to udělat úplně všichni.“ Nemocní mu odpověděli: „Jestli je to možné, tak my to radostně uděláme.“ Filip poručil drakovi, aby odešel do pouště a více neškodil. Drak ho poslechl a už se nikdy neobjevil. Ihned potom Filip vzkřísil mrtvé a uzdravil nemocné, pokřtil je a ještě rok u nich pobyl.

Potom odešel do Hieropole ve Frýgii, kde zničil kacířství Hebronitů. Podle legendy, když mu bylo 87 let byl zajat pohany, bičován, přibit na kříž a ještě ukamenován.

Hrob svatého Filipa je dodnes uctíván v kostele Dvanácti svatých apoštolů v Římě. Jeho ostatky však jsou ve více evropských městech

Svatý Filip je patronem Lucemburska, Uruguaye, Sorrenta, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů.

SV.Filip